Tiše závidím (spíš je mi to líto),když si někde přečtu, že si holky šily
nebo jinak dělaly oblečky na panenky samy, když byly malé. Já musím
přiznat, že jsem začala až když se mi narodila dcerka. Možná to bylo tím,
že jsem nikdy neměla tu potřebu, protože maminka mi panenky vždycky
opletla a oháčkovala, sestra je švadlena tak ta mi je zase ošila (je
totiž o osm let starší). Třeba to byl ten důvod, třeba ne, sama nevím.
Nejdříve našla Janinka (když jí byly dva roky) pod stromečkem 50 cm
velkou panenku, takové hezké miminko. Vlastně velikost miminka, tak jsem
něco málo upletla a uháčkovala deku. Potom se toho opět ujala moje
maminka, takže babička pletla a pletla, více najdete v galerii Olga.
Když byly Janičce skoro tři (vlastně o rok později), tak dostala pod
stromečkem svoji první bárbínku. Nebyla to žádná originál od Mattela, ale
taková ta obyčejná. Ale zase to nebyla ta foukaná (tak jim říkám já, jsou
ty šeredné bez kloubů, jsou užší a kratší a navíc mají na hlavě něco,
čemu se nedá říct ani vlasy). Má normálně kloubové nohy, ale pravda s
těmi vlasy to taky není žádná sláva. Byla rok jen v těch originál
šatičkách. Potom jsem si řekla, že jsem toho v životě už napletla dost, a
že není možné abych nedovedla něco na takovou panenku. Tak jsem začala
tvořit první oblečky na bárbínku (říkáme tak všem panenkám tohoto typu).
Zjistila jsem, že to jde, tak jsem pokračovala. Pravda, zase tolik toho
není, ale ráda se k tomu někdy vrátím. Tak se podívejte aspoň na těch pár
oblečků, co jsem vytvořila. Hezké pokoukání.
Společné foto našich (dcerky Janinky a mých)
bárbínek. Některé jsou Barbie, jiné zase Steffi. Posledním přírůstkem je
Blaine a pihatá, říkejme jí Pipi, které Janička dostala k narozeninám.